Ze sbírky Bazar zlých snů

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Povídka vás provede postupně tak, jak šílené auto žere své oběti. Každá podkapitolka znamená jednu (či dvě) mrtvolu. Začněme tedy od začátku.
1. Pete Simmons, 11 letý kluk, kterého starší bratr nechal samotného, aby si mohl hrát se svými kámoši. Pete je osamělý se svým kolem, brašnou a lupou. Z nudy porušil zákaz, vezl za plot na konci slepé ulice a dostal se skrytou cestičkou na zavřené odpočívadlo u Míle 81. Bylo zde zavřené bystro BurgerKing. Cestou našel poloprázdnou láhev vodky a po prozkoumání prázdného špinavého bistra zjistil, že se nudí. Na řadu tedy přišla vodka. Po pár locích a malé opičce usnul jak špalek. Zatímco spal, zajelo na parkoviště podivné strašně zablácené neindetifikovatelné auto a zdechlo.
2. Doug Clayton ve svém Priusu jel na setkání, byl samaritán, nikdy by neodmítl pomoc. S mobilem v ruce vystoupil na průzkum toho divného auta. Bylo to marné. Sotva se auta dotkl, kouslo ho. Začalo ho žrát. Šokovaný Clayton chtěl ruku bez masa odtrhnout, ale auto si ho přitáhlo a Claytona vcuclo. U auta zůstal jen mobil a snubák. Pete stále spal.
3. Julianna Vernonová ve svém Dodgi, který táhl povoz s koněm, kterého právě koupila. Bezdětná dobrosrdečná statná farmářka, žíjící se svou přítelkyní na venkově, rovněž zastavila, aby pomohl. I ona se dotkla auta a to ji pohltilo. Sežralo. Na zemi u auta se ocitl další mobil. Auto vcuclo svou kořist, doslova se smrsklo a pak se znovu vrátilo do své podoby. Pete spal.
3. Rodina Lussierových, jedoucí ve velkém Fordu, potkala Juliannu na jiném parkovišti. Děti, 6 letá Rachel a 4 lety Blake, si hladily jejího koně a byly nadšené. Když uviděly její auto na zavřeném odpočívadle, donutily tátu zastavit. Ten dal mobil Rachel a šel zjišťovat, co se stalo. Když auto sežralo i jeho, Carla, jeho žena, mu šla na pomoc. Vystrašené děti křičely a sledovaly bezmocně, jak jim mizí jejich rodiče. Rozumější Rachle zavolala na policii a přesvědčila operátorku, že na Míli 81 se děje něco fakt divného. Pete stále spal.
5. Jimmy Golding jel v policejním autě Crown Victoria, když uslyšel hlášení o 2 dětech na dálnici. Okamžitě vyrazil na místo, byl jen kousek. Děti tam myly. A čtyři auta taky. A jeden kůň. Špatný vtip? Uslyšel vyprávění dětí, ale moc nechápal, jak mohlo auto někoho sežrat. Přesto si dával pozor a auto otvíral pistolí. Jenže auto sežralo pistoli, a pak i policistu. Dětský křik probudil Peteho. Cítil, že má pěknou opici. Ale postavil se na vratké nohy a šel zjistit, co se stalo. Byl překvapen. co vlastně vidí. To divné auto, co se scvrklo po té, co spolklo policistu, se zase srovnalo do své podoby. A ty křičící děti.
6. Děti křičely opravdu hlasitě. Pete byl sice taky malý kluk, ale starší než ty dvě, a chytrý. A dostal nápad. Vzal svou lupu a přiblížil se k autu, jak nejblíž to šlo. Viděl tu pneumatiku, jak se roztékala a jako chapadlo se blížila k jeho noze. Zvedl ji. A modlil se o slunce. Měl štěstí. Chapadlo už bylo blízko, když slunce zazářilo a díky lupě v Peteově ruce se v autě začala dělat spálená díra. Malá, větší, velká, až začalo tak divně hořet, pak se scvrklo a zmizelo do oblak. Vystřelilo jako blesk. Pete byl kabrňák. Děti ho obdivovaly. I když mu páchlo z pusy jako starému ochlastovi...

 Povídka byla publikována původně jako e-book nakladatelstvím Scribner v září 2011, kde následně vyšla jako součást celé tétol sbírky.

Povídku napsal v době univerzitních studií v Oronu. Jezdil odtamtud do Durhamu (knižní Harlow) za svou holkou (a mámou), dálnice I-95 bývala často liduprázdná. Právě okolo Míle 85 byla absolutní pustina, a tak Kingovi vnukla námět na horor. Ztratit se zde bylo tak snadné, nikdo nikde. A když ano, určitě by mu pomohl. Lidi se ve svých okresech o své starali. Takže co takhle na ně počíhat nějakým starým autem jako návnadou? King povídku ztratil. Po 40 letech si na ní znovu vzpomněl a více méně jí jen změnil název, aby byla reálná, protože Míle 85 stále žije.

Povídka byla věnována Nyeu Willdenovi a Dougu Allenovi, kteří kupovali jeho první povídky.

Povídka byla určitě napínavá, slibný začátek pro dobrý horor. Trochu to mohlo připomínat Christinu, minimálně navodit její atmosféru. Bohužel, asi proto, že to byla "jen" povídka, musela být nějak zakončena, a tak vznikl zcela dětský závěr. Divné, trochu za vlasy přitažené, dětinské.

Carla popadla Johnnyho kolem pasu a zatáhla šílenou supersilou, jakou propůjčuje adrenalin. Dveře stejšnu se pootevřely a přes práh se vyhrnul malý vodopád krve. Na jeden hrozný okamžik zahlédla manželovu hlavu, která ležela na zabahněném sedadle stejšnu a byla otočená v šíleném úhlu. I když se jí v náručí stále třásl, Carla pochopila (v záblesku jasném myšlení, které dokáže proniknout i dokonalou bouří paniky), že takhle vypadají oběšenci, když je někdo odřízne. Protože mají zlomený vaz. V tom krátkém, pronikavém okamžiku - jako když cvakne závěrka - ji napadlo, že manžel vypadal hloupě, překvapeně a ošklivě, že z něj smrt vymáčkla veškerou esenci, a věděla, že už je mrtvý, ať se třese, jak chce. Takhle vypadá kluk, když při skoku do vody narazí na skálu místo hladiny. takhle vypadá žena nabodnutá na volant, když její auto vrazí do mostního pilíře. Takhle vypadáte, když k vám zčistajasna nakráčí smrt a doširoka rozpřáhne náruč.