ze sbírky Za soumraku

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Janice byla obyčejnou dívkou na střední škole, která momentálně chodila s vysokoškolským studentem Buddym, přesněji Brucem. Ona byla dívkou z běžné rodiny s nevyslovitelným jménem, on byl z bohaté rodiny, jakési honorace. Janice byla prostě jednou z dívek jejich syna, a tak se taky o ní mluvilo. Janice, krásná a taky velmi chytrá. Měla to u Buddyho ráda, jejich hezké panství a i když její rodina byla taková namyšlená, i tu měla vlastně ráda.
Zrovna se konala oslava složené maturity Buddyho sestry, všichni se smáli, užívali si svobodného života. Janice se sice necítila úplně dobře, nezapadala na první pokus, ale zbabělec rozhodně nebyla. Jediným problémem byla Buddyho matka, jak už to tak u synů bývá.
Právě je odpoledne, a Janice stále tak trochu přemýšlí o své pozici v této rodině, o sobě samé. V pozdním odpoledni stojí u oken a pohlíží na velké město v dáli. Na New York. Třeba jednou bude její, jednou. Náhle uvidí na obzoru šílený blesk, obrovskou krvavou záři. Jako kdyby hořelo nebe. Nastane strašlivé ticho. Všichni postupně vyjdou ven na terasu a sledují, co se děje. Od města vane velmi horký vzduch a Janice pláče. Je to bomba, řekne, a za tohle tvrzení dostane od Buddyho matky facku. Nikdo tomu nemůže uvěřit, ani když vidí gigantický červený hřib. Pak k nim dolehne obrovský hluk, valící se jak balvan. Třesk. New York zmizel. Janice pálí oči, myslí na hudbu, na staré dobré country a doufá, že snad přiměje zbytky očí, aby se už dál nedívaly.

Povídka byla poprvé zveřejněna r. 2007 ve sbírce povídek Postscripts - Graduations sestavené Michaelem Marshallem Smithem.

Stejně jako Harveyho sen, i Maturitní odpoledne vzniklo ze snu. Po nehodě, kterou King utrpěl r. 1999 bral silné léky, mimojiné i na tišení bolesti. Většina z nich má jako vedlejší účinek silnou závislost a King o tom ví své. Jeden z nich se tedy rozhodl vysadit, sám sobě naordinoval absťák. A účinky se na čas dostavily. Po zavření očí viděl panoramatické výjevy, tak zoufale podrobné, až ho děsily. (mám je taky a žádné dryjáky neberu, tak nevím). Později se k tomu přidaly i sny. Jeden z nich, o obrovském jaderném hřibu na New Yorkem, ho vyděsil. Tohle by se klidně mohlo stát, jednou se to dokonce určitě stane. A tak to King sepsal. Na jeden zátah.

Velmi kratičká povídka mi přišla jako takový přepis nějakého zamyšlení se nad výjevem spatřeným na obzoru. V myšlenkách autora to nemusel být nutně jaderný hřib, třeba jen zapadající zářivé slunce, ale těch pár minut strávených o samotě s přemítajícími myšlenkami kdesi v dál uteklo tak akorát na těch pár stránek povídky a vic nebylo třeba. Není v ní sice žádné napětí, žádná šílená pointa, ale přesto, když se do ní ponoříte hlouběji, když se zahledíte v dáli a přivřete oči, uvědomíte si hrůznost spatřeného úkazu a důsledek roztékajících se očí.

"Co je to?" zeptá se Bruceova matka. "Jestli je to nějaká reklama, pak je naprosto nevkusná."
"Je to bomba," odpoví Janice. Její hlas přichází jakoby odjinud. Třeba z živého vysílání v Hartfordu. Teď na červeném hřibu začínají pukat obrovské černé puchýře a vytvářet děsivé tvary, které se posunují a mění - teď je to kočka, pak pes, a teď démonský klaun Bobo - šklebí se na mísle vysoko nad místem, kde stával New York a teď je to jenom tavná pec. "Atomovka. A pořádně velká. Žádný mizerný kapesní model nebo..."
Plesk! Po tváři se jí rozlije horko a slzy jí odstříknou z očí, hlava se jí zakymácí. Bruceova maminka jí právě vrazila facku. A pořádnou.
"O tom ani nežertuj!" poroučí Bruceova matka. "Na tom není nic vtipného!"
Už se k nim přidávají další lidé. Ale jsou z nich sotva víc než stíny. Janice okradla o zrak ta oslnivá zář ohnivé koule, nebo mrak zastínil slunce. Možná obojí.
"To prozrazuje... velmi... špatný... VKUS!" S každým slovem zesiluje hlas. Vkus už zazní jako výkřik.
Někdo řekne: "Je to nějaký zvláštní efekt, musí být, jinak bychom přece slyšeli...
Ale pak k nim ten zvuk dolehne. Je jako balvan valící se nekonečným kamenným korytem. Roztřese sklo na jižní straně domu a ptáci vyletí z korun stromů jako štěbetající švadrony. Ten rachot zaplní prostor. A neustává.