ze sbírky Mlha

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Povídka se odehrává někdy v 30. letech během hospodářské krize, rodícího se jazzu a vznikajícího rasismu v Americe. Skupina mladých chlapů měla kapelu a hrála dobře. Na jedné tancovačce dostal šéf kapely nabídku od místního irskýho bosse Scollaye, aby zahráli na svatbě jeho sestry a nějakého italského mladíka. Bylo jasné, že kapela bude jen zástěrkou pro přehlušení kraválu, který se asi na svatbě strhne. Šéf kapely vlastně ani nedostal čas na rozmyšlenou. Sestra irskýho bosse Maureen byla totiž často velmi posmívanou ženou. Byla strašně tlustá, přímo strašně, navíc zrzavá a světlá. A její manžel byl naopak tenký tmavý talián, který se bál i svého stínu. Mladá žena byla pravá Irka a sestra svého bratra. Nikdo se jí nesměl smát, ale přece jen se našel někdo, kdo si to dovolil. Konkurenční gang... a to irskýho bosse hodně nadzvedlo. Bitka na svatbě byla divoká a kapela tak tak stačila utéct před policií. Bez peněz...

Přesto se jí satisfakce dostalo. Právě Maureen už brzy zastala místo svého bratra, který velmi rychle skončil. Byl to boss, ale trochu malej. Maureen byla sice tlustá, ale velká mafiánka už se jí taky dalo říkat. Ovládla velké území a dlouho se jí bála celá řada lidí uvnitř i zvenčí. Přesto na kluky z kapely nezanevřela a byla jim dokonce vděčná. Byla bez bratra sotva deset dní po svatbě a byla chytrá. A mocná. Jeho maličkou organizaci pozvedla na úroveň prohibičního impéria, které konkurovalo Al Caponemu. Šéf kapely její osud ještě nějaký čas sledoval, protože mu jí bylo tak trochu líto. Ale časem, když zemřela na infarkt a kdy se stále řešila její šílená váha, ji přestal litovat. Věděl, že má velkou vůli, dokázala toho hodně. I lidi přece můžou přestat žrát.

Povídka byla poprvé publikována v prosincovém čísle Ellery Queen's Mystery Magazine v r. 1980. Následovalo vydání ve sbírce Lawrence Blocka - Master's Choice (1999), které bylo u nás přeloženo názvem jedné z povídek Problém cely č. 13. (Kingova povídka je v ní přeložena jako Svatební štace). U nás pak vyšla povídka ještě v r. 2003 v paperbackovém vydání totožné sbírky, tentokrát pod názvem Příliš mnoho darebáků. Nakonec se dočkala svého původního umístění v Mlze.

Tolikrát vydaná povídka o ničem. Tedy jasně, kdyby se do toho možná King víc vložil, mohla to třeba být větší gangsterka, ale King je mistr psycha a tady asi nenašel prostor, kde by ho mohl rozvinout. Takže se z toho stala taková šestáková povídačka, kterou vypráví chlapík jako šéf tehdejší kapely o jednom kšeftě, kde šlo víc o krk než o hraní. No vlastně spíše šlo o aktéry hostů a jejich příběh, než o kapelu. Sice jsem si pamatovala, že tam o něco takového šlo, když jsem to kdysi četla, ale ono je to tak trochu prvoplánové, protože v té době to bylo tak normální, až to bylo ohrané. A nezapamatujte si to.

Asi nejméně kingovská povídka sbírky.

"Jakej vzkaz?" zavrčel Scollay. Čelo už se mu zase hrozivě mračilo. "Povídal..." Chlapík se s utrápeným výrazem odmlčel. Ohryzek mu poskakoval, jako kdyby se mu ty slova zasekly v krku a dusily ho. "Povídal, že vám mám říct, že vaše sestra je tlustý prase. Povídal... povídal... " Scollay měl tvář jako z kamene a chlapík vyděšeně koulel očima. Mrknul jsem po Maureen. Vypadala, jako kdyby právě dostala facku. "Povídal, že když tlustou ženskou svědí na zádech, koupí si drbátko. A že když tlustou ženskou svědí mezi nohama, koupí si chlapa. Maureen dušeně zasténala a s pláčem vyběhla ven. Podlaha se otřásala. Rico se zmateným výrazem odcupital za ní. Nervózně si mačkal ruce. Scollay mezitím zrudnul tak, že pomalu až fialověl. Napůl jsem očekával - možná víc než jen napůl -, že mu vybuchne mozek a vyletí ušima. Byl to ten samej výraz nelidskýho utrpení, kterej jsem si pamatoval z toho večera tam před Englanderovou putykou. Možná to byl jen obyčejnej šmelinář, ale v tu chvíli mi ho bylo líto. A vám by bylo taky.  Promluvil velice tiše - skoro mírně. "Ještě něco?" Prťavej Řek se celej rozklepal. Hlas mu přeskakoval úzkostí.