!! OBSAHUJE SPOILER !!

Vysokoškolský student Alan se dozví telefonickou zprávu o náhlé mozkové mrtvici své milované maminky. A protože jeho auto je zrovna nepojízdné, vyrazí stopem do asi 100 mil vzdáleného rodiště. Nedaleko od cíle čeká na snad poslední stop. Nikdo nejede a tak Alan koukne po okolí. Uvidí malý hřbitov, který je dost temný a zvláštní. Poslední vzpomínka mu zůstane u jména George Staub. Krátce nato spatří v dálce světla auta a stopne si vůz. Jeho řidič se jmenuje George Staub a proveze Alana k jeho mamince rychlostí střely s osudovým rozhodnutím. Se vzpomínkou na dětskou atrakci se musí rozhodnout, čí život bude obětován, zda ten jeho nebo maminky...Alan prožívá nejhorší okamžik svého života...

Alan Parker vypráví o své jízdě na Střele. Tou byla atrakce v New Hampshirském zábavním parku, pro něj tehdy šílená centrifuga, na kteoru stáli lidi dlouhé fronty a kupovali si dobrovolně strach. Alan byl zrovna na Mainské univerzitě, když volala sousedka jeho mámy, paní McCurdyová, že jeho mámu Jean odvezli do nemocnice s mrtvicí. Bylo jí teprve osmačtyřicet, měla nadváhu a silně kouřila, takže se to dalo čekat. Ale i tak to bylo na Alana moc brzo. Jeho rozbité auto zůstalo před kolejí a on se vydal stopem do Lewstonské nemocnice, ještě ten den, i když nemusel spěchat. Přesto jel. Byla to přece jeho máma. Nejdřív ho svezl nevrlý pojišťovák, pak starší chlápek s kýlním pásem, smradlavý močí, kterého Alan nedokázal dlouho snést. I když ho stařík chtěl hodit až do nemocnice, Alan odmítl. Později litoval. Za městečkem Gutes Falls se vyšplhal na kopec, kde narazil na malý starý hřbitov. Byla už noc, svítil úplněk a Alan si četl jména na náhrobcích, vyhlížel světla jedoucích aut. Na jednom zašlém kameni s docela čerstvými květinami našel jméno George Straub. Právě bylo tříleté výročí jeho smrti v pouhých jednadvaceti letech. Alana cosi napdalo, a náhle tu svou myšlenku spatřil na náhrobku jako epitaf. Strašně se lekl, a při couvání od náhrobku zakopl a praštil sebou na zem, těsně vedle velkého kamene. Pak zahlédl světlo a bběžel z kopce dolů. Nabral ho mladík v pěkném mustangu. V autě mu klinkal voňavý stromeček, který měl asi zamaskovat divný zatuchlý smrad v autě. Moc se mu to nedařilo. Ten smrad byl prostě divný. Řidič měl malé tetování, drzý úsměv a sešitou čáru okolo krku. Předstsavil se jako George Straub. Alan už věděl, že jede v autě s mrtvolou. Už poznával ten smrad hlíny hrobů a chemikálií z pitevny. A George Straub byl drzý a chytrý a držel Alana v hrsti. Alan se pokoušel lhát mu na jeho zvědavé otázky, nechtěl prozradit, že jede za mámou, o kterou má fakt strach, zatajil mu skutečnost, že nejel na Střele, protože po vystání dlouhé fronty v horkém počasí si to těsně před vstupem na atrakci rozmyslel strachy. Jenže George Straub všechno věděl. On jel na Střele hned čtyřikrát a po té poslední jízdě si dal pivko a jel za svou holkou. Nedojel. A teď vezl Alana na jeho vlastní Střele. Mrtví jezdí taky rychle.
Blížili se k Lewstonu a George postavil Alana před další rozhodnutí jeho života. Buď on nebo ona. Buď jeho máma nebo on, Alan, s ním pojede dál. Alan nemohl, tohle bylo strašně těžké, ale nakonec s hrůzou zaprodal svou mámu a jeho nechá žít. Je přece mladej, ona už ne. George Straub se zasmál a při vystrkování Alana z auta mu ještě vtiskl na hruď tu placku - Jel jsem na Střele. Alan, vystrašený k smrti, se ocitl znovu na hřbitově, na hlavě měl krvavou ránu od toho, jak se praštil o kámen. Byla mlha. Alan se doplazil na silnici, kde mu zastavil farmář a hodil ho k nemocnici. Alan ukecal sestřičku, aby ho pustila k mámě, pořád někde v koutku duše věřil, že je mrtvá. Díky Georgovi. Žila.
Následně se dal Alan dohromady, ušetřil peníze na opravu auta, dostudoval, našel si práci. Dalších 7 let se o mámu staral. Zkoušela přestat kouřit, ale tloustla ještě víc. Nešlo to. Nakonec zemřela, ale Alan na to byl vlastně připravený. Stále na to po zážitku ze hřbitova čekal, jen nevěděl, kdy to přijde. Prodal ji.
Při vyklízení jejích věcí našel tu ztracenou placku. Už nikdy se nic takového neopakovalo, ale Alan na Georgea Strauba nikdy nezapomněl.

Když měl King v r. 1999 dopravní nehodu, dlouho nebyl schopen psát. Sedět u stolu mu působilo velké bolesti. Přesto silou vůle se donutil vždy aspoň po chvilkách psát. Jeho prvním počinem byla právě Jízda na střele.

V roce 2000 se svět ubíral na popularitě elektronických knih a Kingův agent pro zahraničí se ho zeptal, jestli by neměl nějakou novelu pro tento trh. King mu nabídlu Jízdu na střele a agentovi se líbila. Chytrý King opět dokázal využít médium, které bylo zrovna středem zájmu a zároveň tak dát najevo běžným nakladatelstvím, že i bez nich to jde. Některé e-shopy nabízely knihu zdarma, jiné si účtovaly $2,5. Během 24 hodin byla novela stažena čtyřistatisíckrát.

Povídka byla r. 2004 zfilmována v režii Micka Garrise jako Ridding the Bullet  (Jízda n astřele). King se podílel na zpracování jako součást týmu výroby.