ze sbírky Mlha

!! OBSAHUJE SPOILER !!

V blízké budoucnosti je možné cestovat díky báječnému vynálezu na obrovské vzdálenosti, zvanému Jaunt. Také mladá rodina vědce Marka Oatse, která, až na něj, poprvé cestuje za pomocí jauntu na Mars, je zvědavá, jak vlastně jaunt vzniknul. Mladý muž tedy vypráví svým malým dětem, asi 5leté holčičce Petty a 12 letému zvídavému chlapci Rickymu, o vědci z 20. století Victoru Carunemu, který byl sice trochu považován za blázna, ale který přeci jen přišel na tenhle převratný vynález, jenž změnil lidstvo. Neustále zkoušel přesunovat věci mezi připravenými portály. Stále se mu nedařilo a peníze už zoufale docházely. Ne že by ho americká vláda bůhví jak platila. Na funkci jontového děla na jednom konci a druhého na druhém přišel tak trochu náhodou. Jak to tak obyčejně u velkých vynálezů bývá. Nakonec se zdařilo. Věci procházely v pohodě, se živými tvory byl problém. Všechni byli mrtví. Někteří chvíli žili, ale pak taky zemřeli. Carune nemohl přijít na to, proč to tak je, proč myšky byly mrtvé, sotva se objevily na druhém konci portálu, proč byly polomrtvé, když je tam strčil zadkem napřed, ale nakonec stejně zemřely. Petty se na to pořád ptala, a Mark stále neodpovídal.

Mark Oats během povídání o důvodech cestování, teleportace apod. nenápadně sledoval halu Hlavního newyorského nádraží plnou cestovatelů, kterou obcházeli muži v červených pláštěnkách s uspávacím plynem, který usnadnil cestování, a svým vyprávěním tak uklidňoval rodinu, aby byla v pohodě, až jim budu nasazovat masky. Z bezvědomí se každý probere. Zároveň si Mark v duchu vybavoval i jiné informace, které prosákly na povrch během testování vynálezu. Vzpomínal na vězně a duševně choré, kteří byli "dobrovolně" vzati na testování přenosu živých subjektů, a kteří přežili. Všichni se však zbláznili a zemřeli nakonec také. Jeden z nich, Foggia, který už stejně neměl co ztratit, protože ho čekal trest smrti, údajně spatřil věčnost, uviděl velmi dlouhý běh dějin, vesmíru, všeho. Nikdo tomu však příliš nevěřil. Nikdo přece nemohl vědět, jak vědomí vnímá čas, protože čas jsme si stanovili sami. Jak plyne čas ve vesmíru? Jak dlouhé to je být někde v časoprázdnu?

Když se blížil ke konci vyprávění, jeho dcerka se už po několikáté zeptala otce, co se stalo s těma myškama, které Carune zkoušel jako první přenést přes jaunt. Zemřely, to věděli, ale proč, to už jim Mark neřekl. Záměrně se té odpovědi vyhýbal. Jak se blížili k mužům v pláštích, Mark si všiml, že chlapec je zvědavý, ale i trochu zamlklý, jako kdyby nad něčím usilovně přemýšlel. Nikdo totiž nevěděl, co člověk zažije během portace, aniž by byl uspaný. Markovi to sice začalo vrtat hlavou, co Ricky zase vymýšlí za lumpárnu, ale přišli uspávači a uspali je. Když se muž vzbudil, nejdříve nechápal, co se děje.... všude okolo byl křik. Na lůžku místo jeho syna seděl malý človíček, který byl jeho synem, který byl mladý, a přitom byl poznamenaný věkem... věkem mnoha a mnoha tisíců milionů let... a křičel na tátu, křičel na všechny okolo, chechtal se jako smyslu zbavený, mával rukama a pak si začal drápat oči z důlků bez ohledu na bolest. A stále jen křičel a smál se. Řekl mnoho věcí, ale to už Mark neslyšel. I on začal ječet...

Povídka pak vyšla v r. 1981 v Rod Sterling's The Twilight Zone Magazine.

King nabídl svou povídku nejdříve časopisu Omni, který se zabýval vydáváním sci-fi povídek, ale ten ji, dle Kinga právem, odmítl. Měla chatrné sci-fi základy. Zároveň přepracoval důvod návštěvy Marsu, nechal kolonisty na něm těžit vodu, nejpravděpodobnější důvod, proč tam vlastně lítat.

Pojem "jaunting" King převzal ze sci-fi románu The Stars my Destination (Alfred Bester) jako poctu tomuto spisovateli. V povídce rovněž zmínil dva americké hrdiny, prezidenta Lincolna a prezidenta Harta. King veřejně podporoval v 80. letech kampaň právě prezidenta Garyho Harta.

Povídka o následcích experimentu, který se jen velmi těžko testuje bez obětí. Jak je v ní napsáno, hmotu přesunete snadno, lze ji rozložit a zase složit. Ale vědomí? Jak rozložíte a zase složíte vědomí? Jen těžko si dokážeme domyslet, co se vlastně stane při takovém rychlém přesunu. Zvědavý puberťák vlastně ukázal běžnou lidskou vlastnost. Když někam třeba nad nějaké velké červené tlačítko pověsíte ceduli s nápisem: ,Nemačkat´, můžete se vsadit, že osm lidí z deseti to poruší a tlačítko zmáčkne. Natož pak takovej kluk v pubertě, který už se cítí velkým a chce si sám vše vyzkoušet na vlastní kůži. V tomhle asi rodiče nemají nejmenší šanci uspět. Navíc Ricky a strach nikdy nešli ruku v ruce, takže Mark už jen s hrůzou musel sledovat proměnu vlastního dítěte v naprostou zrůdu.

King tak použil sci-fi zápletku spíše jako kulisu pro svou další psychologickou hříčku, ve které je mistrem, a ukázal, co se může stát. Jeho konec je prostě kingovský, mrazivě temný.

Ty prastaré mladé nohy sebou cukaly a škubaly. Pařáty rukou bily kolem sebe, kroutily se a míhaly vzduchem; v tom náhle klesly a ten tvor, který býval jeho synem, si začal rozdírat obličej.  "Je to delší, než si myslíš, tati!" zachechtal se. "Delší, než si myslíš! Když mi dávali plyn, zadržel jsem dech! Chtěl jsem to vidět! A viděl jsem! Viděl jsem! Delší, než si myslíš!" Tvor se řezavě zachechtal a najednou si začal drápat vlastní oči. Vyhrnula se mu z nich krev. Hala se proměnila ve voliéru plnou křiku.