!! OBSAHUJE SPOILER !!

ze sbírky Za soumraku

Vysloužilý burzovní makléř Harvey , ostřílený lovec dobrý akcií, začal mít divné staré soboty. Jeho ženě se jedna taková sobota přestala líbit v momentě, kdy jí Harvey začal vyprávět svůj zpočátku nevinný sen. Sen, v němž jim někdo volá, někdo se ptá po policii, někdo asi už nikdy nezavolá...

Janet Stevensová připravovala vajíčka na sobotní lehký oběd, když do kuchyně vstoupil její manžel Harvey, šedesátník, na něhož začínala doléhat pravděpodobně únava z práce. Jako komodor na Walt Streetu byl v zápřahu, ale v týdnu byl zcela v pohodě.  Kdežto soboty poslední dobou ukazovaly na sešlého starce, který jen tupě zírá do prázdna. A zrovna toto ráno vyprávěl své ženě sen, který ho vzbudil, protože moc křičel ze spaní. Jeho žena, která v době alergií spí odděleně od svého manžela, je překvapená stylem rozhovoru, jaký její muž náhle vede. Ale on jí o tom snu povídá dál. Zdálo se mu, že se ráno probudil, zrovna jako dnes, do slunečného rána. Že jeho žena už byla po snídani (což bylo normální o sobotách), že auto souseda má prohnutý bok, protože se zase určitě vracel ožralý z baru a někoho někde sejmul.  A že slyšel telefon, a že ženskému hlasu nebylo rozumět. Až po chvíli, volala Trish, jejich druhá dcera. Nebylo jí rozumět, její otec ale brzy vyrozuměl slova jako policie, zabitá… Janet, kterou ten den Harvey neobvykle pojmenoval Jax, už nechtěla dál poslouchat. Možná už ani nevěřila, že sen, který se někomu řekne, se nesplní. Dívala se na vajíčka ve dřezu, dívala se z okna na sousedovo prohnuté auto, viděla tam tmavou skvrnu, možná i vlasy… Bylo mu jednomu, tomu ožralému praseti, jak dojede večer autem a koho s ním srazí… Když zazvoní telefon, strašně se lekne a jen jakoby z povzdálí sleduje Harveyho, jak k němu jde a říká: „Haló?“

Povídka vyšla nejprve v červnovém čísle The New Yorker  r. 2003, o pět let později v této sbírce. Dle Kingových slov je to sen o snu, a některé sny by měly být raději zapomenuty.

Povídka byla r. 2003 nominována na cenu Horror Writters Association - Bram Stoker Award v kat. Short Fiction.

Povídka byla několikrát zfilmována (mnohokrát) do různých krátkometrážních podob pod jménem : Harvey's Dream.

v r. 2012 natočena 13min. verze v režii Christophera Zatty. Hlavní role Alison Zatta (Janet) a Charlie Heydt (Harvey)

v r. 2015 natočena v 6min. kraťasu v  rámci Kingova projektu King Dollar Baby. Režie se ujala Christine Desiere, hlavních rolí pak Maria Olsen (Janet) a Jonathan Harrison (Harvey).

v r. 2015 jako 12min. filmeček v režii Ryana Shelleyho. Hlavní role Bunny Barclay (Janet) a Bruce Pratt (Harvey) a naposledy v r. 2016 v režii Jainardhana Sathyana s Phillipem Casnoffem (Harvey) a Roxannou Hart (Janet).

Netočilo se jen v USA, ale i v Kanadě (2012, režie Quinn Spicker nebo 2011, režie Hakan Gunnarson), v Austrálii (2015, režie Alexander von Hofmann) či ve Velké Británii. Nikdy není dost :-)

Krátká povídka, kdy už v průběhu vyprávění Harveyho snu víte, že ten telefon prostě zazvoní. Spousta slov o pocitech toho rána, které by vystačily na méně stránek než na kolika jich bylo napsáno. Takový psychedelický úlet. Předtucha se dá popsat několika odstavci, ale je pravda, že ženy mají naprogramováno, že musí za den použít podstatně více slov a myšlenek. A protože je to psáno z pohledu Janet, je to pochopitelné.

"Pořád šeptala ty útržky slov," říká Harvey, "a nemohla mluvit nahlas. Pak jsem uslyšel ,zabitá' a já věděl, že jedna z děvčat je mrtvá. Prostě jsem to věděl. Ne Trisha, protože ta zrovna telefonovala, ale buď Jenna nebo Stephannie. A já se tak bál. Fakticky jsem tam seděl a uvažoval, které bych dal přednost, jako v té zasrané Sofiině volbě. Začal jsem na ni křičet. ,Pověz mi, která! Pověz mi, která! Proboha, Trish, pověz mi, která!' Teprve potom ke mně začala prosakovat pořádná slova... pokud se to dá takhle říct..."
Harvey se uchechtl a Janet v tom jasném ranním světle vidí uprostřed prolákliny na boku volva Franka Friedmana červenou  skvrnu, a uprostřed té skvrny je tmavý flek, což může být špína nebo doonce vlasy. Přímo vidí, jak Frank ve dvě ráno křivolace zajíždí k obrubníku, je příliš opilý na to, aby dokázal dojet k domu, natož do garáže - vjezd je úzký a vůbec. Vidí, jak se potácí k domu se skloněnou hlavou a prudce dýchá nosem. Ať žije chlast.