ze sbírky Pátá čtvrtina

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Brendon Pearson, zaměstnanec banky, je kuřák, který by rád přestal. Ustanovil se na dávce jedné cigarety a chodí vždy v 10.00 na dopolední cigaretu, stejně jako mnoho jemu podobných. Říká jim Desátníci, kvůli té desáté (asi všichni pochopili :-) ). Jednou při siestě o desáté však spatřil emzáckou zrůdu místo hlavy bankéře. Teď tam byl jakýsi netopýr s lidským tělem. Batman? No, kdyby vypadal jako ten herec, možná, ale tohle bylo něco odporného, víc bat než man. Už otevíral pusu k šílenému výkřiku, když ho zarazil jakýsi černoch, Dudley "Duke" Rhinemann. Brendona zachránil, zemřel by, kdyby dal jakkoliv najevo, že je vidí. Duke ho odvedl stranou a Brenton se tak dozvěděl o dalších u něj v bance. Brendon s hrůzou zjistil, že jedna taková hnusná emzačka je jeho přímá nadřízená, a že dokonce dnes s ní má schůzku. Překonal se, vše zvládl a večer dorazil na skleničku s Dukem, aby se dozvěděl víc. Vzal Brendona na schůzi těch, co emzáky vidí. Hlavní řeč měl jakýsi Robbie Delray, první, co je kdy uviděl. Brendon si připadal jak na setkání AA, jenže brzy začal získávat dojem, že něco není v pořádku. Sledoval jednotlivé lidi, všiml si i krásky od nich z banky v červené sukni, co ji každý den zálibně pozoroval. Moira Richardsonová, kterou doprovázel její přítel Cameron Stevens, jehož viděl Brendon v hospodě, kde byli s Dukem na skleničce. Byl tam jako údržbář a Brendon pochopil, že mají celou síť.
Schůze se protahovala, všichni poslouchali Delraye, ale Brendon se rozhlížel a náhle uviděl v okně vysoko nad nimi netopýří tvář. Mezitím řečník dospěl ke sdělení, že emzáci se scházejí tak jako oni ve sklepních prostorách knihkupectví. Jenže tohle byla past. Brendon řval, ale nikdo ho nejdřív nevnímal. Řval dál, když se začali objevovat další emzáci. Brzy vyšlo najevo, proč byla Delrayova řeč tak okultní a zdlouhavá. Prodal je s tím, že jim dají amnestii. Jenže věřte emzákům. Nedali a naopak je začali požírat. Došlo ke krvavému boji. Brendonovi, Moiře a Cameronovi se podařilo utéct a vrátit se zpět se zbraněmi, abych jich pár postříleli. Pak utekli na nádraží, naskočili do nákladního vlaku a jeli. Brendon si vzpomněl na svou ženu, která nekouří (takže nevidí emzáky), na mrtvého Dukea. Jeho smrt ho nakopla, aby pokračoval v odboji dál. Dojeli do Omahy, kde začali vyhledávat další Desátníky a postupně rozvinuli odboj a vybíjeli další emzáky. Život je boj.

Povídka byla r. 1994 nominována na cenu Locus Awards v kat. Novella.

Ke Kingovi nápad na Desátníky přišel vlastně tak trochu sám. V létě 1992 hledal jakousi adresu v Bostonu a nemohl ji stále najít. Jak tak brousil okolo různých center a výškových budov plných kanceláří, začal si všímat zvláštních skupinek lidí postávajících vždy okolo desáté dopoledne před těmito budovami. Měly opravdu zajímavé složení, údržbáři se bavili s draze oblečenými dámami, dělníci klábosili s manažery v oblecích, či poslíčci debatovali s tajemníky. King zpočátku nechápal, co tyhle lidi spojuje, až pak mu to docvaklo. Obvyklá americká pauza na kafe se proměnil po zavedení nekuřáckých pracovních prostředí na pauzy na cigárko. Tihle lidé se prostě svého zlozvyku nehodlali vzdát a vytvořili tak zajímavé "granfalóny", jaké by ani slavné spisovatele fantasy nenapadly. King jim tak vymyslel příběh a tak trochu připomněl oddělené zóny na veřejných prostranstvích, jaké byly v USA především ve 40. a 50. letech.

Povídka je právě filmově zpracovávána s plánem na uveřejnění v r. 2017.

Jedna z těch lepších povídek v této části sbírky. Jakýsi prolog k zajímavému příběhu apokalyptických rozměrů, který by mohl být i skvělým románem. Odvěký boj dobra se zlem, lidí s emzáky, reality s fikcí. Občas možná budete mít pocit chtít se lehce zasmát, ale jinak vás vyprávění Brentona bude posouvat neomylně vpřed až k závěrečnému napínavému rozuzlení. Dovětek pak jen otvírá cestu k dalšímu možnému pokračování a je na vás, co si pod tím představíte. Slibné.

Ve tři čtvrtě na tři si dodal odvahy a nakoukl do kanceláře Suzanne Holdingové. Cizorodý asteroid její hlavy se nakláněl k monitoru počítače, ale když řekl "Ťuky-ťuk", obrátila se k němu, ta podivná svalovina její tváře se neklidně rozvlnila a černé oči se na něj zadívaly s chtivostí žraloka, který si prohlíží nohu plavce.
"Dal jsem Buzzovi Carstairsovi firemní čtyřiky," oznámil Pearson. "Osobní formuláře číslo devět bych si vzal domů, pokud by to nevadilo. Mám tam zálohovací diskety."
"Čili se mi nenápadně snažíš naznačit, že odcházíš před koncem pracovní doby, brouku?" zeptala se Suzanne. Černé žíly na vrcholku holé hlavy se jí neuvěřitelně vyboulily; otoky po celé tváři se rozklepaly a Pearson si povšiml, že z jednoho z nich vytéká hustá narůžovělá hmota, která připomíná zakrvavenou pěnu na holení.
Přinutil se k úsměvu. "Odhalila jsi mě."
"No," prohodila Suzanne, "tak dnešní orgie o čtvté holt prběhnout bez tebe."