!!! OBSAHUJE SPOILER !!!

Poněkud mrazivá povídka vyprávěná pozpátku. Z části III k části I. Chuck, jakýsi běžný bankovní úředník, příslušník nižší střední třídy, je na smrtelné posteli. Je nmrtvý. Tenhle obyčejný člověk ale jako by byl nějakým bohem svého vlastího světa, a jeho smrtí jakoby docházelo ke smrti všeho okolo něj. Rozpadá se země, všechno hoří, vypadávají sítě, svět se hroutí. Všude se navíc objevují záhadné cedule, na kterých někdo děkuje Chuckovi a vzdává mu hold. Cedule, nápisy, ale i jen chvilkové náčrty v námraze na skle. Lidi se ptají, kdo je Chuck, ale prakticky nikdo to neví. Přesto množství těchto vzkazů obyvatele měste poněkud znepokojuje a děsí. Všichni se radši stahuje do svých domovů, kde se cítí v bezpečí. Jen Chuck ví své. 

V další části, kdy je Chuck mladší, ve zralé fázi svého života a ještě netuší, že brzy zemře, nečekaně a neradostně. A na jedné z jeho pracovních cest si prostě dovolí nebýt chvíli úředníkem. Dovolí si být svobodným, volným a tanečníkem. Na ulici, zcela spontáně, v rytmu hudby pouličního umělce, si sundá sako a poddá se rytmu hudby i svého srdce. Přidá se k němu i neznámá dívka a Chuck náhle propadá jinému já a je šťastný. Vždy tanec miloval. 

Ve třetí části už jen střípky a fragmenty se dozvídáme o Chuckově vztahu k tanci, jeho mládí, rytmům jeho srdce i života.  

Povídka celou dobu má skutečně v sobě jakýsi zlověstný podtón, který však není nijak rozvinutý. Čtenář hledá, tápe, čeká, a ono nic. Žádná souvislost, žádné vysvětlení, proč se tam ty nápisy náhle všechny objevily, jestli je Chuck víc, než ve skutečnosti je. Povídka tedy v sobě skrývá potenciál, který ale nebyl puštěný do světa. Škoda. Více méně by se dala brát jako nostalgické rozjímání nad životem a smrtí, nad otázkou předčasného odchodu ze života, kdy pro někoho mohl být bohem a pro jiného jen zapomenutým tanečníkem v davu.