ze sbírky Mlha

!! OBSAHUJE SPOILER !!

Na oslavné party začínajícího a přesto už slavného mladého spisovatele Paula se sejdou jeho manželka Meg, agent se svojí ženou a osamělý redaktor Henry Wilson magazínu pro literární beletrii. Povídají si spolu o různých tématech a řeč přijde i na pružnou kulku neboli skrytý význam pro šílenství. Trochu filozoficky zabřednou do tématu sebevražd příliš rychle slavných autorů a jejich cestě k tomu zoufalému činu. Spisovatelova žena to nerada poslouchá, protože i sláva jejího muže je vcelku strmá a raketově stoupá, ale ostatní se tématu nemíní vzdát. Slova se tak ujme právě redaktor Henry Wilson, starý, šedivý, snad až příliš strhaný muž, který toho má hodně za sebou. Všichni o něm věděli, že si svého času sáhl na dno, že hodně pil. Teď už ne, ale dozvuky jeho tehdejšího dlouhodobého úletu jsou znát ještě dnes.

Vypráví společnosti o mladém autorovi Regu Thorpeovi, jeho ženě Jane a jeho fornitovi Racknem, skřítkovi z psacího stroje. Reg Thorp napsal román Lidé v podsvětí s stal se okamžitě slavným. Kniha šla velmi rychle na odbyt. Krátce na to se Thorpeovi odstěhovali z New Yorku do Omahy. A nějaký další čas na to obdržel redakční tým časopisu Logan´s, kde tehdy Henry pracoval, povídku Balada o pružné kulce. Běžným způsobem málem letěla zpět či do koše, když si Henry všiml jména autora a povídku si přečetl. Byla dokonalá, byla úžasná a byla o šílenství. O zoufalém činu jednoho mladého muže, který zastřelí svou rodinu. Henry se chystal povídku vydat v příštím čísle, ale bohužel mu bylo sděleno, že časopis s vydáváním povídek končí. Henry dělal všechno proto, aby se povídka vydala, vždyť je to slavný autor a povídka je skvělá, ale šéf to prostě nedovolil.

Souběhem okolností navíc Henry poprvé poznal počátek šílenství. U sebe, u Rega, možná i u Jane. Reg zkrátil na požadavek redaktora povídku na maximum slov, které se dalo vydat a dopisoval si s Henrym i nadále. Pod každý podpis vložil jakousi kresbičku s heslem S fornity fornus a Henry vůbec neměl ponětí, co to znamená. Ale protože už byl pokročilý alkoholik, opustila ho žena, žil sám a sám to dost nezvládal, každou odpověď, kterou Regovi posílal, psal ve značně podroušeném stavu a nedělalo mu tak problém heslo akceptovat. Od Jane se po telefonu dozvěděl, že Reg odmítá veškeré telefonní přístroje, takže mu volala ona a on psal. Od ní se pak dozvěděl o jakémsi fornitovi, skřítkovi z psacího stroje Rega, který mu pomáhal psát jeho úžasnou beletrii. Reg ho každý večer krmil, stroj podle toho taky vypadal a fungoval, a naprosto věřil, že to on je jeho štěstí. A také věřil, že všichni jsou spiklenci, kteří na něj posílají radium, aby mu způsobili rakovinu. Postupně začal Reg opouštět reálný svět, zbavil se elektřiny. A stejně tak i Henry opouštěl realitu, pro změnu mu vadily všechny možné přístroje, třeba i stropní hlásič požárů. Jeden po druhém začali vyšilovat, začali vidět agenty všeho a všech všude. Regovi přinášeli radium jeho Oni, Henrymu se zastavovaly mozkové závity při pohledu na mikrovlnku. A tak se každý začal chovat stále divněji a divněji. Henry byl už řádný alkoholik, který podporoval Rega v jeho bludech a který mu jednoho večera v naprostém deliriu napsal dopis plný takových nesmyslů, že to zjistil až  druhý den. Bylo však pozdě. Tenhle dopis pak dokončil šílenství obou dvou.

Henry krátce nato objevil také svého fornita, Bellise. A viděl jeho ručičku, jak mlátí do kláves a jak mu sděluje, že Rackne umírá. A Henry tušil, že se děje něco velmi zlého, ať už Bellis existoval nebo ne. Ten dopis totiž tehdy obsahoval informaci o jistém chlapci jménem Jimmy. Henry neměl tušení, že postarší černošská uklízečka a hospodyně, která k Thorpeovým dochází od doby, kdy Reg zrušil elektřinu, takže se u nich dělalo všechno ručně, má syna Jimmyho, který nebyl zrovna vzorným klidným chlapcem. Ani Jane Thorpeová, ani matka Jimmyho, natož pak sám Reg tak neměli tušení, že ten kluk už několikrát pronikl do zamčené Regovy pracovny a svojí hračkou tam pomalu a systematicky vraždil Rackneho.

Když Reg obdržel ten dopis, naplánoval vraždu a nikdo nevěděl, co chystá. Vše vypadalo jako dřív. Když Jane objevila Jimmyho v pracovně, když Jane slyšela zoufalé strašlivě bolestivé volání o pomoc čehosi z pracího stroje, věděla, že přišla o rozum taky. Hnala se pro kluka, stejně jako jeho matka, ale ani jednu z nich ten spratek neposlouchal. Dál útočil na Rackneho, když do domu vrazil Reg, šílenství v očích a zbraň v ruce. A střílel. Kulky lítaly a zraňovaly, nikoho však smrtelně. Až ta poslední byla dost tvrdá na to, aby zabila Rega, který skončil mrtvý nad svým mrtvým Racknem v psacím stroji. Zemřeli spolu.

Henry Wilson tehdy pochopil, že to on byl příčinou toho všeho, byť u něj spustila vlnu šílenství právě ta povídka. Vyrazil svým vozem značně opilý kamsi po silnici s tím, že už se nevrátí. Nakonec ho zachránil kamioňák, který ho vytáhl z řeky a přivedl ho zpět k životu.

Posluchači s napětím sledují závěr příběhu, a zvláště Paul a jeho žena jsou semknutí u sebe a většinu toho příběhu jakoby znají. Oba dva. Povídka od Rega Thorpea nikdy nevyšla, uplavala spolu s šílenství Henryho Wilsona. Když se s nimi Henry loučí, jen tak mimochodem se zeptá, jestli má úspěšný spisovatel fornita ve stroji. S velmi srdečným širokým úsměvem zarytě prohlásí, že ne. I když  v hlavě, tam někde vzadu, se pořád krčilo něco, co se ho ptalo, kde se berou ta slova, která umí stvořit tak dokonalé příběhy. Pak oba dva, Paul a Meg, ruku v ruce zapadli do domu a zavřeli za sebou dveře.

Povídka vyšla poprvé v časopisu The Magazine of Fantasy & Science Fiction  roku 1984.

Povídka byla r. 1985 nominována na cenu Locus Awards v kat. Novella (3. místo) a na cenu World Fantasy Awards ve stejné  kategorii.

Povídka, která má trochu delší rozjezd, ale pak se už jen povezete a budete točit jednu stránku za druhou, abyste zjistili, kdo to přežije a kdo ne. Zpočátku filozofické rozpravy o šílenství a sebevraždě mohou trochu odradit, ale vyprávění Henryho o Regovi a jeho Racknem nabere spád a bude vás bavit až do konce. Občasné "záběry" na Paula a Meg dávají tušit, že i tento spisovatel by mohl mít našlápnuto k pružné kulce a snad i proto jim redaktor svůj příběh vypráví. Tušíte, že to tam někde u nich je a čekáte na závěr, jestli se to potvrdí. Je trochu otevřený, takže je na čtenáři, aby si domyslel svoje. A to je na tom to zajímavé.

Dveře do pracovny byly dokořán a klíč v zámku. Později jsem v jídelně našla jednu židli přistavenou ke krbu a na sedačce zřetelné otisky Jimmyho tenisek. Skláněl se nad Regovým psacím strojem. Byl to starý kancelářský model se skleněnými destičkami na bocích. Jimmy tiskl hlaveň paprskometu k jednomu sklíčku a střílel dovnitř do stroje. Ozývalo se to ječivé cvrlikání a z psacího stroje probleskovaly fialové pulzy světla. A já v tu chvíli porozuměla všemu, co kdy Reg říkal o elektřině, protože i když ta věc fungovala jen na obyčejné monočlánky, vážně jsem měla pocit, jako by z ní šlehaly jedovaté vlny, pronikaly mi do hlavy a spékaly mi mozek.

"Vidím tě tam!" povykoval Jimmy a obličej mu zářil dětskou radostí - byl na něj krásný i děsivý pohled zároveň. "Kapitánu Kirkovi neutečeš! Je po tobě, emzáku!" A ten křik... čím dál slabší... vyčerpanější. "Jimmy, okamžitě přestaň!" zaječela jsem na něj. Trhl sebou. Vylekala jsem ho. Otočil se... podíval se na mě... pak vyplázl jazyk... přiložil paprskomet zpátky ke sklu a začal znovu pálit. Ten příšerný randál a fialové záblesky. Chodbou se blížila Gertrude, křičela na něj, ať toho nechá, ať odtud kouká zmizet, že ho přetrhne jako hada... a pak se rozletěly přední dveře a dovnitř se s řevem vřítil Reg. Stačil mi jediný pohled, a bylo mi jasné, že nadobro zešílel. V ruce držel pistoli.