!!! OBSAHUJE SPOILER !!!

Jamie vypráví svůj příběh už jako dospělý a vzpomíná na to, jak to tehdy všechno začalo a co všechno se pak stalo. Byl sotva pětiletý, když si uvědomil, že vidí mrtvé. Strašně ho to vyděsilo. Svěřil se svému jedinému blízkému člověku, a to byla jeho maminka, Tia. Žili si dobře, ona jako literární agentka středně úspěšných spisovatelů, bydleli v dobrém domě, s dobrými sousedy, jako např. manželé Burrketovi, Jamie chodil na soukromou školu i díky financím z fondů, jež zařídil Tiin bratr Charlie. Ten byl už v té době ale v soukromém sanatoriu pro postižené Alzheimerem a moc nevnímal svět. Tia svému synovi uvěřila a Jamie svá tvrzení potvrdí v zápětí, kdy zemře paní Burrketová, a on s ní promluví a najde poschovávané šperky. Mrtví totiž musí mluvit jen pravdu. Jamie se s tím začíná smiřovat a sžívat, občasné noční můry pomalu ustupují. Tia má i bezvadnou přítelkyni, mladou krásnou policistku Liz Duttonovou a i když je v očích Jamieho poněkud tvrdá a ne tak laskavá, jako jeho maminka, má ji rád. 

Hezké časy však asi trvalo dlouho, protože jednou prostě musely skončit. A když se začalo hroutit vše, kam se Jamie podíval, zlo začalo vystrkovat drápky. Fondy strýčka Charlie byly vytunelovány a peníze zmizely. Spisovatel, který byl štědrou podporou rozpočtu Conklinových, navíc náhle zemřel a vztah Tii a Liz už měl také trhliny. V té době pak Tia popadla příležitost za pačesy a požádala Liz, aby ji dovezla do domu zemřelého spolu s Jamiem. Jamie pak měl spisovatele vyzpovídat, jak by měla vypadat jeho poslední kniha, kterou měl rozepsanou. A tak Jamie převyprávěl završení celé slavné literární ságy mamince, která si to nahrávala a občas se vyptávala na drobnosti, aby mohla knihu napsat sama s tím, že obdržela od spisovatele rukopis k reedici těsně před jeho smrtí. Jamie byl rád, že to má za sebou a Liz jen v tichosti přihlížela tomu divadlu, kterému věřila ale jen napůl. 

Tiu i Jamie to zachránilo před totálním krachem a pádem na samotné dno, i když se museli uskromnit v jiném bytě, přestěhovat strýce Charlieho do státního bídného ústavu a Jamie odešel na státní školu. Kniha zemřelého spisovatele nakonec vyšla a měla velký úspěch. Recenze byl velmi pozitivní a kritici se shodli, že spisovatel jako by to ani nebyl on, kdo sérii tak skvěle zakončil. Tia musela se uskromnit, mít kancelář v bytě, ale na jídlo a slušné vystupování měli pořád. Ekonomická krize r. 2008 zlomila mnohem hůř s daleko více lidmi, jak Jamie pochopil později. Celé špatné období, které spělo ke zdárnému konci s rostoucí mírou vypitých lahví vína, zakončil pak ošklivý rozchod Tii a Liz, když Tia objevila v její bundě sáček z drogami. Tia s Jamiem se pak protloukala sami, a za podpory přítele, profesora Burrketa, který oběma sloužil jako velmi moudrý zpovědník.  Když se vyhrabali z nejhoršího a blísklo se na lepší časy, objevila se Liz. Zcela nečekaně a neplánovaně. Objevila se však pouze a jen u Jamieho, dobře věděla, že Tia by ji vyhodila. Liz vypadala pořád pěkně, ale i Jamie poznal, že ne vše je s ní v pořádku. Potřebovala pomoct, hrozil jí vyhazov z práce a už jí zbývala poslední možnost, jak se zachránit. Donutila Jamieho, aby nasedl do jejího vozu a odvezla ho na hřbitov. Měl tam být pohřben obávaný terorista, který odpaloval bobmy posledních dvacet let, přičemž v posledních letech už docházelo i k obětem na životech. Po posledním útoku spáchal sebevraždu, kdy si kulku prohnal hlavou. Mezi policisty však z přiloženého vzkazu, který David Therrault napsal a přišpendlil si ho ke košili, panoval názor, že toto není Ranařovo, jak se mu přezdívalo, slovo. I Liz se toho chytla a právě si vzpomněl na Jamieho a jeho schopnosti. A teď po něm chtěla, aby Ranaře vyslechl a zjistil, co má za lubem. A Jamiemu nezbylo nic jiného, než jí poslechnout. Byl malý, sotva třináctiletý, a strašně vyděšený. Pohled na znetvořenou hlavu po ráně z výstřelu z blízka ho děsil ještě hodně dlouho a Ranař toho využíval. Ale pravdu mluvit musel, i když se mu hodně nechtělo. V té době si Jamie uvědomil, že Ranař už není Ranař, ale že je v něm něco, co ho posedlo. A to něco se chtělo dostat ven. A Jamie se toho moc bál. Nakonec z něj dostal to, co po něm Liz chtěla. Ranař ještě uložil poslední bombu před svou sebevraždou, a to na místo, kde kdysi začínal. Do obchodního centra plném lidí. Liz pak podala na policii informaci z dávného zdroje a veřejnost si oddychla. Ale Liz, i když nepřišla o práci, byla zapomenuta a nijak vyzdvižena, čemuž se Jamie i jeho matka velmi divili. 

Od té doby však Jamiemu nastaly krušné časy, o kterých neměla Tia ani ponětí. David Therrault totiž nezmizel. Neustále se Jamiemu zjevoval ve zcela nečekaných chvílích a strašil ho svou podobou. Jamie trpěl, ale nevěděl, jak z toho ven. Až se opět objevila dobrá rada jeho přítele, profesora Burrketa, kterému se Jamie se vším svěřil. Do písmene. A profesor nezklamal. I když Jamiemu tak úplně nevěřil a i když ho tak trochu považoval za pomýleného z těch stresů okolo něj, dal mu radu nejcenější. Navedl ho na staré rituály starých bojovníků, kteté spočívalo v tom, že se protivníci utkají v boji muže proti muži, např. tím, že se zakousnou do svých jazyků a nepustí. Byl to souboj vůlí a na to Jamie nezapomněl. Jen věděl, že kousat do jazyku Therraulta určitě nebude. Souboj se zlem v něm bude muset provést jinak. Jen nevěděl jak. Ubíhal čas. a Jamie si pomalu, ale jistě ověřoval, že přece jen najde cestu a způsob. Stačilo ukázat, že se nebojí. A Ranař se najednou zalekl. A Jamie pochopil, že jde správným směrem. Připravoval se na střet se zlem každý den, každý týden a čekal. Ranař se objevoval, ale nikdy tak blízko, aby se s Jamiem mohl utkat. Až jednou. V chodbě domu, kde Jamie bydlel. nebylo to ve výtahu, kde ho jednou Therrault strašlivě vystrašil. A Nebylo to ani za dveřmi. Bylo to v té chodbičce, ze které ale nebylo úniku. Therrault to pochopil, ale už bylo pozdě. A Jamie to pochopil. A i když se strašlivě  bál a klepal, šel do toho. Rozevřel náruč a šel Therraultovi naproti. Jeho smích přešel v bázlivý škleb, ale nebylo kam uniknout. Za jeho zády byly zavřené dveře. A Jamie postupoval dopředu, a pak Ranaře objal a pevně stisknul. A držel. Celý svět se okolo něj klepal a vlnil, a nebylo to zrovna příjemné, ale nepustil A teď teprve pochopil, že Therrault už tam dávno není. Že je jen tělesnou schránkou něčeho, co je čisté zlo odkudsi z dalekého vesmíru nebo snad ještě z větší dálky. Bylo to jako světlo, které svítilo a zároveň vyzařovalo temnotu. Jamie si ho pro sebe pojmenoval jako temné světlo a už nikdy v životě na něj nezapomněl. Teď ale držel a svíral a získával sílu. Sílu z něj, což ho na jednu stranu děsilo, na druhou posilovalo. Ta věc v Ranařovi byla překvapná a zmatená. A začala smlouva, chtěla pustit, slibovala. Ale Jamie si stále pamatoval rady profesora a neustoupil. Až z ní vymámil slib. Pustí to, ale až zahvízdá, přiběhne ihned zpět. Netušil, co se stane, ale teď si byl jistý, že ji přemohl. Od té doby Jamie Therraulta nevídal a oddychl si. Snad si i myslel, že už bude po všem a že s odcházející pubertou vše zmizí. 

Ale nezmizelo. Naopak, objevilo se to v mnohem horší podobě. Tu zhmotnila opět Lit Duttonová. Jamie už byl na střední škole, pokoušel se o holky a myslel na sport. Když se vracel z tenisového tréninku, čekalo na něj zlo před halou. Liz, o dvacet kilo lehčí, zanedbaná a očividně sjetá. Informace od policejních kolegů tedy nelhaly. Vyhodili ji od policie kvůli distribuci drog. Jen netušili, jak je to s ní špatné. A Liz je nekompromisní, a navíc má důkaz. Jamie je sice starší a větší, než tehdy byl, a nehodlá s ní kamkoliv jít, jenže když Liz ze svého telefonu pustí nahrávku, kdy jako malý kluk odříkával knihu zemřelého spisovatele, věděl, že prohrál. Musel nastoupit do jejího auta, opustit New York a jet s ní kamsi do malého městečka Renfield. Do sídla drogového dealera a boháče. Cestou se tak Jamie dozví něco z historie Lit a její drogové kariéry. Nic pěkného k poslouchání. Jamie však nemohl nepposlouchat a nakonec byl rád, že si Liz pustila pusu na špacír. Celou cestu jí krvácelo z nosu, šňupala a mluvila. Jamie byl ve střehu. Když dorazili na místo. zdálo se, že dům zeje prázdnotou. Když Jamie uviděl mrtvého muže, myslel si, že se Liz spletla či dotyčného neviděla mnoho let. Avizovaný dvou set kilový tlusťoch byl náhle štíhlý, samá šlacha. Že je mrtvý, si Jamie uvědomil v momentě, kdy zjistil, že mu chybí ústa. Začal pochybovat o tom, že mu Liz řekla pravdu. A s každým dalším vyšlápnutým schodem v honosném domě si jen potvrzoval to, co tušil. V hodním patře pak spatřil hledaného muže, který byl stále naživu, což ho mátlo ještě víc. Byl přivázaný k posteli, ošklivě zmlácený a zmrzačený, ale žil. A skutečně byl jako koule, jak se mu přezdívalo. Jamie se nechápavě otočil na Liz, co jako po něm chce, a v zápětí to pochopil. Když ani po otázce, kde jsou ty pilulky Oxicontinu, neřekl spolehlivou odpověď., Liz ho na místě zastřelila. Jamie ječel a snažil se utéct, ale bylo pozdě. Liz ho odchytla a jasně mu dala najevo, že to je špatný nápad. Jamie už pochopil, proč tu je. Liz chtěla zbohatnout a začít nový život. Chtěla získat to velké množství pilulek z Číny závislé drogy, aby je prodala a zmizela kamsi na západní pobřeží. A Jamie měl být nástrojem k jejímu snu. Tlusťoch zmizel. Liz zuřila a vylejvala si svůj vztek na Jamiem. Nakonec ho objevil, hned vedle svého mrtvého strážného. Chyběla mu půlka hlavy, ale na to si Jamie už pomalu zvykl. Musel  se začít ptát a tak se ptal. Koule je navedl do skrytého tajného pokoje za knihovnou. Zavedl je do míst, kam si ani jeden z nich nepřál vstoupit, ani jeden tam nenašel to, co hledal a naopak tam ztratil vše, o co stál. Za skrytými mřížemi našli stůl, pár leků a knihu. Oxicontin nebyl žádný, protože nikdy žádná dodávka z Číny nebyla, a v knize objevili fotografie velmi krutého mučení Kouleho ženy. Že neodešla od svého muže už bylo oběma jasné. Konsternovaná a rozzuřená Liz, na kterou začal doléhat absťák, přestala dávat pozor a Jamie toho využil. Zdrhnul. Ale Liz byla přece jen pořád při smyslech a začala Jamieho honit. Dobře pochopil, že byla připravená ho zabít. Odjet na západ bez něj. A doháněla ho. Chytila ho za nohu. Jamie už ji nepoznával, připadala mu jako ještě větší zlo, než jaké kdy poznal. A tehdy, i s vědomím toho, jaké to bude mít následky, začal hvízdat. Jenže jeho sevřené hrdlo to nedokázalo. Jamie málem propadl panice, Liz už ho chytla, připravená ho zabít, a tak z posledních sil prostě zakřičel Therraultovo jmého z plných plic. Temné světl ose vrátilo. V plné síle. Na Jamieho žádost pak srazilo Liz ze schodů a připravilo ji o život v momentě, kdy mu pohlédla v zrcadle do samotné podstaty. Šílený smích ji vzal duši, pár schodů pak život. Jamie se znovu setkal se temným světlem, které nabylo na síle. A chtělo soupeřit, ale Jamie věděl, že by tentokrát prohrál. Nemohl si to dovolit. Zmohl se jen na "zmiz" a překvapeně zjistil, že temné světlo ho poslechlo. Nevěděl, na jak dlouho, ale bylo pryč.

Pak už zbývalo jen v klidu zavolat policii z Lizina telefonu, zavolat mamince a smazat tu kompromitující nahrávku. Dostat se v pořádku domů. A zapomenout. To poslední se Jamiemu nikdy nepovedlo, ale přeci jen, začínal tušit, jak to všechno dopadne. Jamieho mamince se dařilo stále lépe a mohll zase žít jako dřív. Jamie si však přál zůstat na státní škole. Zemřel profesor Burrket, když jako přítel a gentleman letěl na pořheb svého přítele. Ještě jedno setkání s Jamiem tak mohl uskutečnit, aby se od něj dozvěděl strašlivé tajemství o dceři, o které si mysleli, že nemá své rodiče ráda. Byla zavřená v ústavu pro duševně choré v katatonickém stavu, když přišla při komplikovaném porodu o dítě. Jamie chtěl být veselý, ale život mu ukazoval i tu svou stinnou stránku. Pohřeb strýčka Charlese se konal nedlouho po té a tak si Jamie mohl konečně promluvit i s ním. Zjištění, že je jeho syn, ho překvapilo. Dál se však neptal. Chtěl zůstat veselý i přes to všechno. Chtěl věřit, že byl zplozen z opilé lásky a zármutku nad smrtí prarodičů. Mamince o tom nikdy neřekl. Proč ji trápit, užila si své. A ještě si pravděpodobně užije. O dětech zplozených z incestu přece koluje tolik nesmyslů, jako třeba srostlé prsy na rukou a nohou. Jamie si prohlíšel drobné jizvy mezi prsty a přemýšlel, za jak dlouho se u něj projeví dědičný gen způsobující předčasné propuknutí Alzheimera. Ale život přece dokáže být krásný.