!! OBSAHUJE SPOILER !!

Psychologický horor nás zavádí na osamělou chatu u liduprázdného jezera ve státě Maine ke konci teplého října, kam si vyjel manželský pár v počínajících středních letech, právník Gerald a učitelka na půl úvazku Jessie Burlingameovi, za sado-masochistickými sexuálními hrátkami. Jenže chuť na hrátky sdílí už jen jeden z páru, totiž Gerald, a to se jim stane osudným. Ani přes Jessiino naléhání, aby přestal, Gerald se nemíní vzdát. Nahá želízky připoutaná žena tak z okamžitého popudu zhnusení a dlouhodobé frustrace z nespokojeného uťápnutého manželství uštědří muži neláskyplný poměrně surový kopanec do patřičných míst, což Gerald nepřežije. Bolestí způsobený infarkt je  velmi rychlý a mrtvý Gerald dopadá vedle postele na zem. Zděšená Jessie marně volá o jeho vzkříšení, je mrtvý navždy. Den se blíží ke konci, stíny se prodlužují a nikde nikdo. Jen ten zatoulaný pes, který má hlad. Mrtvola manžela mu poskytne masa víc než dost, což není hezký pohled. Jessie má ke klíčkům fakt daleko. Navíc chataři už tam nejsou, venku se stmívá a okolím obchází kdosi, kdo nepatří mezi až tak normální lidi...začíná zoufalý boj o přežití...

Jessie navíc nebojuje jen se vzdáleností postele, s nemožností jejího rozmontování, s její tíhou, ale především sama se sebou. Sklenička na poličce poskytne dobrý nástroj k řezání, však v poutech obyčejně překáží jen kloub palce. Strach z fyzické bolesti ale stále pořád není to nejstrašnější, co tu noc zažije. Největším nepřítelem jí bude její vlastní hlava, která upadá do horečných snů a nabízí jí neustále její minulost jak na stříbrném podnose. Jessie se babrá v dětství, kdy v den zatmění slunce zažila něco velmi ošklivého, v nadějné budoucnosti mladé nezávislé učitelky na plný úvazek i v nenaplněném manželství s mužem, který ji neustále neposlouchal a který ji nikdy nedal prostor vyniknout. Osobnost Jessie se tak smrskla do pojmu Ženuška. Dokud ji další minulost nedovolí vydechnout, každý centimetr přiblížení ke klíčkům bude spíše nekončící noční můrou. Její boj bude trvat nekonečných 28 hodin, bude se muset vypořádat nejen s prodlužujícími se stíny, chladem říjnové noci, divnými zvuky zvenčí, myšlenkami na nezamčený otevřený barák, běsy z vlastní hlavy, ale i neustálým pocitem, že v domě je ještě někdo, něco. Někdo, kdo obchází po okolních hrobech a okrádá mrtvoly v nich. Jessie ale mrtvá přece není. Tedy aspoň zatím ne.

Paradoxně z domu ji dostane právě ten nelidský bledý přízrak, který má v kufříku kromě ukradených šperků i lidské kosti a bůhví co ještě. Jessie vystrašená na nejvyšší míru cítí, že její duše už spadla kamsi na dno a musí prostě zmizet. Musí. Podařilo se jí nastartovat auto a vyrazit směr civilizace. To, že na zadním sedadla ten přízrak seděl s ní, už nevnímala. Borovice je pevný strom, ale německé auto taky.

Noční můra pro Jessie však trvala ještě několik měsíců. Složitá práce s policií, utajení sexuálního podtextu celé události, identifikace magora, který hodně hnusně hanobil mrtvoly v hrobech, zavření očí, když přicházela noc. Až za více jak čtvrt roku Jessie usínala s lehkým úsměvem na rtech. Poprvé o teplého říjnového odpoledne.