!!! OBSAHUJE SPOILER !!!

Carrie Whiteová jako dívka chodící na Ewenovu střední školu v městečku Chamberlain se poprvé setkává s menstruací, jako poslední dívka ve třídě. Je to skutečně neobvykle pozdě, ale vzhledem k tomu, v jakém prostředí vyrůstá, se možná není co divit. Její šílená panbíčkářská matka, která je fanatičkou na poli náboženství, z Carrie udělala slabou dívenku bez sebevědomí, bez lásky sama k sobě i druhým. Navíc už nemá otce, který zemřel velmi dávno při automobilové nehodě. Přesto v ní touha žít jako ostatní neustále roste a s příchodem první menstruace se v ní něco zlomí. Carrie si začiná uvědomovat svou ženskou a svou sílu. 

Incident ve sprchách školy, kde skupina nepřátelských dívek nebohou Carrie zcela znemožní, probudí v dívce nenávist ke všem okolo, a zároveň chuť to změnit. Změnit sebe. Její matka jí v tom však brání. Ale Carrie tuší, že ona vládne jakousi podivnou silou, která jí umožňuje hýbat předměty, aniž by se jich dotkla. 

Závěr střední školy tak korunuje maturitní ples, na který se všichni těší. Jen jedna dívkajménem Chris, jež byla strůjkyní šílené akce ve sprchách, má zákaz. Její chování se podobá chování jejího otce, vlivného právníka, víc, než je zdrávo a pro hrubé slov či facku si nejde daleko. Ráda šikanuje slabé či nějak hendykepované, a Carrie nebyla výjimkou. Tentokrát však překročila mez a díky zásahu mladé, systémem zatím nezkažené, učitelky, sl. Desjardinové, Carrie získala omluvu a sebevědomí, a Chris zákaz maturiťáku. To vyvolalo v několika spolužácích nečekané reakce. 

Carrie si ušila šaty a doufala, že se bude moct zúčastnit, i přes zákaz matky. Sue Snellová, spolužačka, a v jádru dobrá holka, navíc krásná a oblíbená a její přítel Tommy Ross, sportovní jednička, mají spolu vcelku pěkný vztah. Sue lituje toho, co se stalo ve sprše a tak ukecá Tommyho, aby vzal Carrie na ples místo ní. Tommy, ač nejdřív nechápe, s tím souhlasí a ke Carrie se opravdu chová velmi pěkně. Chris skončila v náruči divokého Billyho Nolana, chlapce, jež byl stejně agresivní jako Chris a oba pak na popud Chris zosnují ošklivou pomstu. Billy s kamarády zajistí prasečí krev a kbelík, Chris zajistí nenápadný vstup na pódium, na němž bude vyhlášen král a královna plesu. Chris má prsty také v tom, kdo tuto korunovaci vyhraje a kdo tak na pódiu stane. 

Carrie ve svých šatech z karmínové látky je orpavdu půvabná a je právě i díky nim označena jako královna, protože z ošklivého káčátka se vyklubala opravdu pěkná dívka. V doprovodu už tak oslnivého Tommyho jí to sluší jako málokomu. Ručně ušité šaty jí závidí půlka třídy. Nikdo netuší, co tomu vše předcházelo, ani to, co se stane pak. Carrie, nově posílena svou ženskostí a touhou po svobodě a zařazení do kolektivu, matku prostě uklidí. Použije svou znovu objevenou sílu, jako poprvé použila ve svých snad třech letech, kdy na dům poslala z nebe hromadu ledových kamenů, aby matku uklidnila. Carrie brzy poznala, že se jí matka bojí a i když ji týrala, Carrie ji měla ráda. Byla to její maminka. Zároveň ji ale nenáviděla a ta negativní emoce začala vítězit. Poslední kapkou byl zákaz plesu, což Carrie již nevydržela a matku za použití svých telekinetických schopností uklidila tam, odkud jí nemohla bránit v odchodu v doprovodu Tommyho. 

Carrie se těšila, Tommy byl mile překvapen, Sue se bála, že o Tommyho přijde, zvláště když zjistila, že její jako hodinky pravidelná menstruace nepřišla už týden, Chris a Billy se také těšili, i když každý z jiného důvodu. A šou může začít. 

Ples vrcholí a z Billyho se stává agresor. Pomsta, která není ani jeho, se mu dostává do krve, a Chris začíná chápat, že možná přestřelila. Ale už je pozdě. Je k desáté večer, a Chris tahá za provázek, který se však přetrhne. Zkáza může začít. Tommy spolu s Carrie jsou sice politi prasečí krví, když sedí na trůnu, ale Tommy je bohužel navíc tímto kbelíkem i zasažen a kácí se k zemi. Naprosto šokovaná Carrie není schopná reagovat, a v sále propukající šílený smích ji vyděsí k smrti. Nejdříve má chuť všechny zmáchat vodou z rozstřikovačů, ať jsou taky mokří, ale pak si uvědomí, že to nebude to samé, nebude to ta hnusná krev. Odběhne ze sálu, ale zase se vrátí a brzy všichni začnou chápat, že tohle se nemělo stát. Dveře jsou uzavřené, veškeré východy rovněž. Jen požární schodiště těm chytřejším poskytne únik a ti také přežijí, jako jedni z mála. Velké množství vody a ničivé síly vytrhne kabely z hudebních nástrojů kapely, které jsou stále pod proudem a zkrat ve vodním prostředí udělá své. Že pak došlo k výbuchu olejových nádrží na topení, je už jen deduktivní výsledek vyšetřování, ale Carrie ve své agónii zničit ty rozšklebené směšné obličeje nezná hranic. Probudila v sobě sílu a použila ji. Strašlivý zmatek a panika a chuť přežít učinili z hořící školy doslovo uzavřené peklo. Carrie odešla. Utekla. Zničila hydranty a město začalo hořet. Shořel katolický kostel (ale jiné ne), shořela škola, domy a Carrie se vrátila do toho svého, kde už na ni čekala šílená matka. Carrie plakala, omlouvala se, maminka měla pravdu, neměla tam chodit, jenže to už Margaret Whiteová nevnímala. Byla připravena to ďáblovo dítě zabít. Byla v takovém transu, že Carrie vůbec nechápala, co to dělá. Když však z jejích úst slyšela, jak vznikla, a co s ní pak matka chtěla udělat, poslední zábrany padly. Margaret zranila svou dceru velkým ostrým nožem, Carrie svou matku zabila silou své vůle. Odešla z domu a z posledních sil se potácela pryč. Ví, že umírá, a ví, jakou silou vládne. Do celého světa vysílá slábnoucí signály o tom, kdo je, co udělala a kde se nachází. Tehdy ji "zaslechne" Sue Snellová, a najde ji plačící u motorestu, kde byla počata jako akt znásilnění Margaret jejím budoucím manželem Ralpfem. Carrie, litující a zhasínající. Než ji Sue najde, z posledních sil Carrie navede svou schopností ujíždějící auto Billyho a Chris, jež se v onom motorestu skrývali, proti zdi, a dokoná jejich zkázu. Sue bylo Carrie tak líto a tak moc jí chtěla pomoct, ale už bylo pozdě. V myšlenkách jí řekla, že nikdy jí nechtěla ublížit, ani se k ní chovat špatně a že s Carrie soucítí. Jenže Carrie už jen volá maminku a její život vyhasne o chvilku později. Sue byla v šoku ze všeho, co viděla kolem sebe, a její menstruace si našla cestu. Horká krev jí vrátila myšlenky na Tommyho, který mezitím zemřel pod trůnem krále plesu.

Městečko Chamberlain se nikdy z této ztráty nevzpamatovalo. Zemřelo 440 lidí a osmnáct se stále hledá. Někdo říkal, že už nikdy nebude takové jako dřív. Většina těch, co přežili, se rozhodli odstěhovat, nebyli schopni zde žít ani pracovat. Pohřeb několika desítek studentů byla asi poslední kapka pro řadu obyvatel a neustálá připomínka následků požáru, který všichni dávali za vinu Carrie Whiteové, nutila ty zbylé na nic z toho nezapomenout. Na městečko, které přežívalo se zbytky staveb i lidí a nikdo nevěděl, co s ním bude. Jenže, někdo taky říkal, že městečko Chamberlin už není.  Jméno Carrie tak navždy zůstává spojeno se zkázou. 

Vyšetřování tragické události se vlastně táhne skrz celou knihu. Mezi každou kapitolou jsou drobné vsuvky, znázorňující úryvky z tisku, úryvky z knih,např. Sue, jež se snaží jejím prodejem přežít jinde, a dalších médií, které komentovaly a rozebíraly následné události, které otřásly nejen městečkem, v něm Carrie žila, ale celou zemí. Jsou tam rovněž zápisy z protokolů výslechu přeživších a mnoha dalších odborníků, jež zkoumající telekinezi, poměry v Carriině rodině, v rodině její matky a zjišťující, jak k tomu vlastně malá Carrie přišla. Závěry jsou zajimavé, ale nikdo asi nikdy nepřišel na to, co bylo skutečnou příčinou strašného neštěstí na maturitním plese Ewenovy střední školy. Carrie je pohřbena v Chamberlainu, a ani pitva, jež odhalila některé anomálie, neprokázala příčinu vzniku telekineze či dalších schopností. 

O něco později obdrží teta jedné malé dívenky roztomilý dopis od své příbuzné. Vypráví jí v něm o své maličké neteři, která je tak roztomilá. Jen ji občas trošku děsí, protože ji už několikrát přistihla, jak si hraje podivně s hračkami. Jak ty kostky létají vzduchem samy od sebe. Má o ni strach, bojí se, aby nedostávala také ty podivné záchvaty infarktů jako její babička. Protože ta když se rozčílila, dělala podobné věci, to její houpací křeslo se vždy náhle divoce rozhoupalo samo od sebe... Určitě ale bude ta malá v pořádku, je to takové sladká miloučká krásná holčička. Stejná dívenka, jakou tehdy před lety popsala sousedka Whiteových. Dívka v ranné pubertě, která vzpomínala na holčičku v upnutých šatech na zahradě, sotva tři roky jí byly. Byla tak krásná. A pak přišly ty ledové kameny...